Co mi dala au-pair zkušenost

Při psaní tohoto článku jsem se vyděsila, že už je to 11 let, co jsem byla v Irsku jako au-pair.

Ano, vidíte správně. Před jedenácti lety jsem byla blondýna :-)

Dost často se ptám, jak se pozná, že člověk dospěl. Když se chová “normálně”? Když odmaturuje? Když dodělá vejšku? Když si najde první práci? Když založí rodinu?

Upřímně? Netuším.

Já nejspíš dospěla na přelomu svých 19.narozenin, kdy jsem se den před odletem do Dublinu, kde jsem měla 3 měsíce studovat angličtinu a pracovat jako au-pair, sesypala.

Dodnes si pamatuji, jak ležím v posteli, brečím a říkám mámě, že nechci nikam letět. Vůbec jsem nechápala, co se stalo. Vždyť jsem celé té přípravě (hledání rodiny, komunikace s agenturou, vyřízení povolení ve škole,...) věnovala více jak půl roku svého života, a den před odletem se dostaví totální zoufalství? Letenka koupená, škola zaplacená a já bych nejraději couvla a vzdala to.

Máma mi tenkrát řekla, že jestli nikam letět nechci, ať teda neletím, což mi tenkrát moc nepomohlo. Možná, že kdyby mě tenkrát “propleskla” a řekla mi, ať se hodím do klidu, že by mě to probralo.

Pak jsem si ale uvědomila, že školné na zaplacené dublinské škole je z pojistky, kterou mi rodiče od dětství spořili. A já teď couvnu a nechám ty peníze propadnout?

To teda ne! Tak jsem se pěkně vybrečela a šla dobalit poslední věcí.

Nastává den D a odlétám do Dublinu

Loučím se se všemi, kteří se se mnou přišli na letiště rozloučit a odcházím. Až když jsem byla za pasovou kontrolou jsem si uvědomila, že už vlastně není cesty zpět. Už prostě musím odletět (jako teoreticky jsem mohla utéct zpět přes pasovku na příletech, ale… :-D).

V letadle jsem seděla s partou starších chlapíků, kteří letěli na víkend zapařit do Dublinu. Po vzletu vytáhli láhev Jamesona a nabídli mi panáčka. V tu chvíli mi hlavou blesklo, že mě na letišti vyzvedne má nová rodina. No, nebudu lhát, panáčka jsem si s nimi dala a stres a nervozita byly pryč. Přivítání s rodinou proběhlo v pohodě.

Blahopřání k mým narozeninám od holek, které jsem měla na starosti

3 měsíce v Dublinu

Během pobytu v Irsku se u mě střídaly dny, kdy bylo všechno nejúžasnější a já se ani za nic nechtěla vracet domů. Pak ale byly dny, kdy mě všechno štvalo a kdyby to šlo, sednu na první letadlo do Prahy a okamžitě se vracím domů. Pak jsem si opět uvědomila, že bych to zase chtěla vzdát a utéct před problémy.

Dnes nelituji, že jsem sebrala odvahu vycestovat a získat tuto cennou životní zkušenost.

Co mi dala au-pair zkušenost

• dospěla jsem

Když jsem se vrátila domů, už jsem nebyla to “dítě”, které vyletělo z rodinného hnízdečka (byť jen na čtvrt roku). Pobytem v zahraničí jsem totiž dokázala opustit své každodenní jistoty a po svém návratu domů jsem se cítila dospělá (a doufám, že stále jsem… :-D).

• na 100% jsem se osamostatnila

Najednou jsem si zvládla zařídit plno věcí (ne, že bych to doma neuměla), ale řešit různé situace a problémy v zahraničí, je něco jiného než tady v ČR.

• uvědomila jsem si, že se musím spoléhat především sama na sebe

Jasně, v případě problémů tam byla rodina nebo škola, ale pobyt v zahraničí vám dost jasně ukáže, že se musíte spoléhat jen sami na sebe.

• konečně jsem překonala strach z mluvení v angličtině

Vybavuji si, jak jsem byla tenkrát nervózní, když jsem měla 2 týdny před odletem do Irska zavolat hostitelské rodině a vyřídit s nimi poslední věci. Teď se tomu směji, protože v práci běžně vyřizuji hovory v AJ po celém světě a vůbec mě to nestresuje. Všechno je jednou poprvé, jde jen o to, překonat ten prvotní strach :-).

Po návratu domů jsem nějakou dobu ve škole i doma odpovídala na dotazy anglicky. Nejvtipnější to bylo ve škole na hodinách němčiny, kdy jsem tím poměrně dost vytáčela svojí učitelku.

• poznala jsem super holky z ČR, Francie, Itálie, Mexika a Španělska, které se mnou chodily do školy

Ve volných dnech jsme pořádaly společné výlety, kafíčka a nákupy.

Po návratu z Irska jsem:

• dospěla

• více věřila sama v sebe

• v určitých směrech změnila své životní názory

Pokud jste teď ve věku, kdy končíte střední školu nebo studujete školu vysokou, určitě využijte všech možností, které máte, a vyjeďte do světa. Nemusí to být hned na rok, stačí pár týdnů.

Můžete vyzkoušet au-pair programy, Erasmus v rámci VŠ, program Work and Travel nebo Working Holiday.

A kdyby pobyt v zahraničí neprobíhal podle vašich představ, vždy si uvědomte, že i přes všechny problémy si procvičíte cizí jazyk, díky němuž překonáte strach z jeho používání v běžném životě.

Jen si představte, že až si jednou budete hledat zaměstnání a dozvíte se, že přijímací pohovor bude probíhat v cizím jazyce. Zhroutíte se? Nepošlete kvůli tomu na tuto pozici svůj životopis?

Kdepak!!!

Vždyť jste v zahraničí museli v cizím jazyce řešit úplně všechno, tak co je potom nějaký pracovní pohovor :-) ?

Budete to vnímat stejně, jako já tenkrát ten telefonát do Irska. Taky jsem se hroutila a dnes je to pro mě běžná součást mého života.

A aby někdo neřekl, že tady doporučuji vycestovat jen studentům, tak i pro nás, starší ročníky, existuje možnost, jak vyrazit do světa. Můžete vyzkoušet klasické jazykové pobyty. Stačí si jen vybrat jazyk, zemi a můžete jet.

Co bych chtěla říct na závěr

Že až když změníte prostředí, opustíte své každodenní jistoty, rodinu a své přátele, pak teprve poznáte sami sebe a začne to správné životní dobrodružství… :-).

Já tenkrát v Irsku i dobře pařila, to jen tak na závěr, abyste si nemysleli, že to byla nuda...:-D.